Jak ochočit sebe sama

V uplynulých dnech jsme byli svědky tragické události ve Žďáru nad Sázavou, kde šestadvacetiletá žena ve škole napadla studenty a jednoho z nich usmrtila. Vzápětí se objevily úvahy o možných opatřeních, která by podobným tragédiím zabránila. V tomto článku se zamýšlím nad cenou, kterou za opatření zvyšující naši bezpečnost platíme.

risk-10Naše společnost se v současnosti obecně snaží eliminovat jakákoliv rizika, která by mohla lidem hrozit. Roste počet očkování, kruhových objezdů, zákonů, předpisů atd. Díky všem těmto věcem jsme ve větším bezpečí, zároveň se však více a více zužuje oblast našich vlastních reálných zkušeností se světem kolem nás. V zájmu bezpečí se tak vzdáváme části svobody a také zodpovědnosti.

Co je však podstatnější – příkazy, zákazy a regulace v nás budují postoj k životu, a ten pak přenášíme i do oblastí, kde o reálné nebezpečí vůbec nejde. Je to postoj nespoléhat se sám na sebe, chovat se podle pravidel, zvyklostí, očekávání a rad druhých. Skutečnost je ale taková, že svobody být sám sebou a zodpovědnosti za vlastní život se nelze vzdát. Nikdo druhý se za nás nenarodí, nebude žít náš život a nikdo druhý za nás ani nezemře. Systém za nás nebude cítit radost. Naše partnerka za nás nebude prožívat orgasmus. Náš šéf za nás nebude cítit zklamání z ledabyle odvedené práce.

risk-10Přesto se společnost tváří, že mnoho riskantních záležitostí, které život přináší, za nás zařídí nebo nám aspoň řekne, jak na to. Výsledkem takové eliminace rizika je to, že hůře zvládáme životní situace mimo systém, protože vlastních nezprostředkovaných zkušeností nemáme mnoho, jsme méně samostatní a zodpovědní. Postupně si odvykáme jednat podle sebe, méně vyjadřujeme, jací opravdu v jádru jsme, méně riskujeme, aby nás někdo neodsoudil, nepomluvil nebo nevyhodil z práce. Raději jednáme stereotypně, jsme méně spontánní a od lidí máme odstup, protože se především soustředíme na vlastní bezpečí.

Jenže, není toho bezpečí trochu moc?

Je naší přirozeností každodenně podstupovat určité riziko. Stačí se podívat na malé děti – vždyť kdyby chtěly zůstat v bezpečí a neriskovaly, budou do konce života lézt po čtyřech a nikdy se nepostaví na vlastní nohy. risk-10Vyvíjíme se během celého našeho života, každý den jsme v něčem jiní, potkáváme jiné lidi a dostáváme se do nových situací. A vývoj vždy znamená riziko, protože děláme něco, co jsme dosud nedělali. Je jen na nás, zda riziko přijmeme jako součást svého života, což nám umožní si jeho míru lépe vybírat, anebo zda budeme dělat vše pro to, abychom riziko ze svého života odstranili. V druhém případě však riskujeme, že se jednoho dne na sklonku života probudíme a zjistíme, že se nám vůbec nic nestalo.