Proč neposloucháme, když mluví druzí?

proc-neposlouchame-04Budu psát o případu, kdy jsme vnitřně něčím natolik zaměstnáni, že naslouchat sdělení druhého se stává výkonem nad naše síly (například v hádce). V konfliktu ale nejsme vždy, a přesto nemusíme být k okolí vždy pozorní. Když ztrácíme pozornost v kontaktu s druhými, mohou být ve hře dvě věci. Buď je něco s osobou, která na nás mluví, např. je k smrti nudná, monotónní, úzkostná, tichá, že ji nelze slyšet…, nebo je něco s námi. Budu se zabývat druhou z těchto variant. Nepozornost není nepřítel, není se za co stydět. Záleží ale, jestli svou nepozornost vůči okolnímu světu přečteme jako pozvánku k prozkoumání svého nitra. Čím jsme vnitřně zaměstnaní, že nemáme dost kapacity na druhé lidi? Trápíme se něčím, něco nás rozhodilo? Je téma debaty něčím ohrožující? Čím? Proč? … Mnoho (podstatných) otázek.

proc-neposlouchame-02Nejběžnějším příkladem, kdy neslyšíme, co nám druhý říká, je situace, kdy jsme něčím ohroženi. A opět, nemluvím ani o nedoslýchavosti, ani o fyzickém útoku na naši osobu. Ohroženi se můžeme cítit tehdy, když se téma hovoru točí okolo něčeho pro nás důležitého a my si současně myslíme něco jiného, než co z venku od druhého člověka slyšíme. Rozpor mezi vlastním pohledem a pohledem zvenku totiž může znamenat, že máme o sobě mylný obraz, a to často vnímáme jako selhání a nepřípustný stav. Měnit představy o sobě je něco, co málokdo činí v prvním momentu s potěšením, pravda ale je, že nemáme lepší možnost, jak se poznávat a učit se, než právě v těchto situacích plných rozporů. Přesto obava, že máme “chybný” názor, potřeba utvrdit se, že my máme pravdu, vede často k neslyšení. Obava, co se dozvíme, pokud bychom vystavili své myšlenky revizi, vede leckdy k obranným mechanismům, přes jejichž hradbu neslyšíme, co za informace skutečně přichází zvenku.

Pointa? To, že jsme čas od času špatnými posluchači, naše okolí nějak přežije. Co je horší: když nebudeme pozorní k sobě, budeme tím prodlužovat naši mentální absenci v dialozích. Buďme sami k sobě pozorní, protože to, že jsme něco nezaslechli, něco nepochopili nebo něčemu nerozuměli, není vůbec žádná náhoda. Tyto momenty jsou vstupní brány do živých témat v našem nitru, která čekají na bližší průzkum. Díky naší ochotě věnovat se sami sobě pak můžeme být spokojenější, můžeme být v sobě doma.


Chcete o tématu diskutovat více?

Možnost je třeba na naší sebezkušenostní skupině.

Více na www.vsobedoma.cz/co-nabizime

proc-neposlouchame-03